Brněnské moře
Published: 02.04.2023
Už na začátku minulého století v době Rakouska-Uherska vznikla myšlenka vybudovat na řece Svratce severozápadně od Brna přehradu. Důvodů pro stavbu bylo několik - možnost regulace nestabilního toku řeky, který v době povodní způsoboval velké škody, získání zdroje vody pro město Brno, budoucí rekreační využití vodního díla a také řízení velikosti průtoku řeky pod přehradou s cílem většího rozředění splašků z městské kanalizace.
Bylo nalezeno několik vhodných lokalit pro stavbu přehrady na řece Svratce severozápadně od Brna. Při výběru nejvhodnějšího místa byla zohledněna finanční náročnost celé stavby, hustota obyvatelstva a ekonomické ztráty v oblasti zátopy a rozloha zatopené plochy. Nakonec bylo vybráno údolí, kde se nacházela obec Kníničky. V roce 1929 bylo vydáno povolení pro stavbu, ale projekt byl později přepracován, takže se stavba mohla zahájit až v roce 1936. Obyvatelé Kníniček byli vystěhováni v roce 1937, protože jejich obec měla být zatopena. Stát jim přidělil náhradní pozemky pro výstavbu nových domů v nové obci Kníničky, která vznikla asi o jeden kilometr dál od původní obce.
Během hospodářské krize probíhala stavba přehrady, která byla zamýšlena jako zdroj zaměstnání pro co nejvíce dělníků s minimálním použitím strojů. Od samého začátku stavby však byly komplikace způsobené povodněmi. Nejhorší z nich přišla v srpnu 1938, což vedlo k rozsáhlým škodám na staveništi a ke zhroucení nově instalovaného jeřábu, který měl urychlit celý projekt. Navzdory těmto problémům se stavba rychle pokračovala a v druhé polovině roku 1939 byla hráz téměř dokončena. V té době však přišla další povodeň, která rychle zaplavila celé údolí včetně staré obce Kníničky, která zmizela pod vodou.
Kníničská přehrada byla pojmenována po obci Kníničky, která se ocitla pod vodou po dokončení přehrady v roce 1940. Celkové náklady na stavbu činily 59 milionů protektorátních korun.
V období okupace (1940–1945) měl být postaven dálniční most přes údolí řeky Svratky, ale záměr nebyl realizován a z projektu zbyl jen vysoký pilíř.
Roku 1945 na jaře, chtěla německá vojska vyhodit horní část hráze do povětří, ale díky varování hrázného Šikuly a jeho druhů, kteří ruské velení včas varovali, se tanky do léčky nenechaly vlákat a tím byla katastrofa zabráněna.
Betonový most pod hradem Veveří však byl z důvodu zpomalení postupu sovětů nacisty podminován a zničen. Jeho zbytky zde zůstaly až do roku 2002. V roce 2003 byla na jeho místě postavena lávka pro pěší a cyklisty.
Po roce 1945 se Brněnská přehrada stala oblíbeným místem pro rekreaci a sportovní aktivity. V roce 1946 zde byla zahájena lodní doprava a počet návštěvníků rychle rostl. V roce 1948 byla prodloužena tramvajová doprava z Komína do Staré Bystrce, což usnadnilo přístup k přehradě tisícům obyvatel Brna. Díky velkým plážím s dobrým přístupem k vodě, možnosti projížďky na lodi a pěknému okolí se přehrada stala velmi oblíbenou.
V padesátých letech byl zvýšen zájem o výstavbu rekreačních objektů. Vznikaly první chatové osady a podniky a továrny začaly stavět své rekreační střediska a chaty. Na pravém břehu bylo toto zvýšení nejvíce patrné v lokalitách Rakovec, Kozí horka a směrem k Rokli. Na levém břehu se chatová výstavba soustředila především v lokalitě Osada a mezi Sokolským koupalištěm a přehradní hrází. Aby bylo zajištěno zásobování obyvatelstva potravinami, zejména v letních měsících, bylo nutné zdokonalit dopravní spojení s městem.
V roce 1959 byla přehrada přejmenována na Brněnskou (v hantecu Prýgl). V následujících letech se stavba chat a rekreačních středisek rozvíjela stejným tempem. Každý rok v letní sezóně přijíždělo na přehradu tisíce rekreantů z celé republiky. Pamětníci si na tuto dobu s úsměvem vzpomínají. Najít slušné místo na pláži odpoledne za pěkného počasí bylo velkým problémem.
Větší zájem o tuto oblast pro rekreaci přinesl s sebou i první negativní dopady. Především došlo ke zhoršení kvality vody. Stovky nově postavených chat s nekvalitními septiky přispěly k tomu, že odpad prosakoval do okolní půdy. Některé chaty měly pouze přepadové nádrže. Po naplnění se odpadová voda volně přelévala do okolí. Hlavním znečišťovatelem byly však obce nad přehradou, které svůj odpad z kanalizací pouštěly přímo do řeky. Kvůli tomuto znečištění se ve vodě začal objevovat vodní květ (sinice), který uvolňuje toxiny a může být nebezpečný pro lidi s citlivou pokožkou. Pro rekreační využití přehrady to byl závažný problém, který přetrvává dodnes.
Od jejího vzniku přilákala Brněnská přehrada miliony návštěvníků. Někteří sem jezdili v letních měsících na rekreaci, jiní o víkendech na své chaty nebo jen na procházky kolem vody. Byli zde i lidé, kteří si své chaty upravili pro celoroční bydlení a usadili se zde natrvalo. Vznikaly zde nová přátelství a zůstávalo mnoho pěkných vzpomínek. Postupem času se tato přehrada stala významnou rekreační oblastí pro Brno a okolí. Je důležité udělat vše pro to, aby mohla tuto roli plnit i v budoucnosti.